Samovi následovníci a Aramejský Otčenáš

Neil Douglas-Klotz, hudebník, spisovatel, jazykovědec, duchovní učitel a terapeut je v současné době nejznámějším autorem a učitelem mnoha těchto tanců. Je autorem knihy Moudrost pouště, Skrytá evangelia, Meditace Genesis (The Genesis Meditations) a Aramejský Otčenáš, (meditace na Ježíšova aramejská slova). Ve svém díle se pokusil znovu oživit aramejštinu - původní jazyk Blízkého východu, kterým hovořil Ježíš a navázat na mystické tradice Blízkého východu.

Většina překladů Ježíšových výroků pochází z řečtiny, řeči, která se od aramejštiny velice liší. Aramejština za Ježíšových dob byla řečí lidu (hebrejština byla hlavně chrámová řeč). Na Blízkém Východě se ještě v 19 století běžně hovořilo aramejsky a dodnes se aramejština užívá v některých částech Sýrie a ve východní církvi.

Aramejština podobně jako její sesterské jazyky hebrejština a arabština je schopna vyjádřit mnoho různých vrstev významů. Každé slovo může mít různé významy, které jen zdánlivě nesouvisejí. Při hlubším zkoumání však vykazují vnitřní spojení: např. slovo šem může být přeloženo jako jméno, světlo, zvuk nebo zkušenost. Na rozdíl od řečtiny nemá aramejština ostrou dělící čáru mezi prostředkem a účelem a mezi vnitřní kvalitou a vnějším jednáním. Obé je vždy přítomno současně. Když Ježíš odkazuje na "království nebeské", tak je toto království vždy současně v našem nitru i mezi námi. Také "bližní" je v nás i vně nás, podobně jako "já", které máme milovat právě tak, jako "bližního svého". Ve srovnání s řečtinou skýtá aramejština plynoucí a celostní vizi veškerenstva. Hranice, které jsou v řečtině mezi "rozumem", "tělem" a "duchem", zde vůbec nejsou přítomné. Aramejština je velmi spojena se zemí, je bohatá na obrazy sázení a sklízení a nebe přestává být metafyzickým konceptem a zprostředkovává představu světla a zvuku, které prostupují celé stvoření.

Douglas-Klotz studoval aramejštinu s cílem proniknout hlouběji do Ježíšova mystického odkazu. K práci G.M.Lamsy a Dr.Rocco Ericca, kteří zkoumali a srovnávali původní aramejské texty s řeckými překlady ve třicátých letech, přidal ještě další aspekt: mystickou znalost vnitřního významu zvuků a písmen (známé z židovské kabaly a dodnes předávané v některých súfijských školách). Nezabýval se však studiem celé bible, několik let se věnoval jen Otčenáši a některým Ježíšovým dalším výrokům. Zdrojem pro aramejský text mu byla verze syrsko-aramejského rukopisu evangelia, která je známa také jako verze Pešita.

Neil Douglas-Klotz experimentoval s Ježíšovými slovy, "dýchal je", tj. nechal je v dechu působit, zpíval je, meditoval o nich. Uvědomoval si, že Ježíšovi posluchači byli zvyklí tato slova vnímat jiným způsobem, než to činíme dnes. Nejen sluchem, ale celým tělem, včetně zvukové a barevné rezonance. U aramejštiny je to nutné právě proto, že každé slovo má velké bohatství významů. Během času - asi po půl roce - k němu přišla melodie ke čtvrtému a pak dalším veršům a pohyby, které vyzkoušel v tvořivém procesu ve skupinách a dále je rozvíjel až k dnešní podobě taneční modlitby. Tancovat a zpívat tato slova znamená modlit se celým tělem. I to patřilo v Ježíšových dobách na Blízkém východě k bohoslužbě.

Autor neříká, že překlady bible, které máme dnes k dispozici, jsou nesprávné, jen že nejdou do dostatečné šířky. Dovozuje, že výrazové bohatství aramejštiny - Ježíšova rodného jazyka - je poklad, který se dávno ztratil a nebo byl dostupný pouze učencům. Abychom jej mohli znovu odkrýt, musíme se podílet na prorocké a mystické tradici ztělesněné Ježíšem. Ta je však velmi vzdálená našemu běžnému způsobu myšlení. Proto je nutné zapojit do modlitby i dech, hlas, srdce, celé tělo. Aramejská tradice je ztracené dětství křesťanství, protože dítě bylo adoptováno Řeky. Tím, že tancujeme a dýcháme a zpíváme aramejsky, snažíme se své pravé rodiče najít. Abychom se dostali co nejblíže zkušenosti, kterou Ježíš zprostředkoval svým posluchačům, musíme rozšířit naše pochopení za to, co nazýváme myslí, k celistvému Já.

Cituji z předmluvy ke knize od Matthew Foxe:

"Modlitby kosmu představují zejména praktické meditace, které mohou znovu probudit mystika v čtenáři, stejně jako se to stalo těm, kdo slyšeli Ježíšova slova před dvěmi tisíci lety. Je to kniha, která nám umožňuje nově zakusit Bibli srdcem a tělem na zemi - zdroji a původu našich těl. Oddaná snaha Douglas-Klotze, probudit mystiku v sobě a druhých skrze tance univerzálního míru, získává zvláštní význam při praktických a tělesných formách modlitby, které nám doporučuje, abychom znovu odkryli živoucí, dýchající Bibli. Učí nás modlit se Písmo doopravdy a v modlitbě vidět víc než jen četbu nebo promluvu. Jestliže měla Hildegard von Bingen před osmi sty lety pravdu, když definovala modlitbu jako nádech a výdech jediného dechu vesmíru, pak má pravdu také Douglas-Klotz, když trvá na tom, že bychom měli Písmo dýchat a tančit."

V knize jsou nejdříve přeloženy jednotlivé řádky modlitby z různých významových hledisek slovního kořene. Jako další následují poznámky k textu, které mohou čtenáři pomoci pochopit bohatství aramejských slovních kořenů, najít vlastní hlubší souvislosti a další možné významy na metaforické úrovni. Jako třetí autor připojil meditace s otevřeným koncem neboli modlitby těla, které jsou určeny k zakoušení Ježíšových slov ve vlastním životě a těle. Povzbuzují nás k tomu, abychom prožili zvuk a pocity z Ježíšových slov zároveň s jejich intelektuálními a metaforickými významy. Tyto modlitby byly vytvořeny na základě tisíce let ústně předávaných původních mystických tradic Blízkého východu. Spočívají na používání posvátných slov a vět, které jsou žákem dýchány, notovány a pohybovány v těle.

Kromě knihy Neil Douglas-Klotz vydal i CD, kde učí vyslovovat a zpívat jednotlivé verše Nakladatelství Dharmagaia vydalo již třetí vydání knihy Aramejský Otčenáš, kde kromě Otčenáše jsou i Ježíšova Blahoslavení..

Seznámila jsem se s nimi již před devíti lety na kursu v německém ekumenickém středisku, kde nás autor postupně zasvěcoval do jednotlivých veršů a učil nás s nimi pracovat. To znamenalo dýchat je, zpívat, prociťovat je v těle a nakonec je prožívat tělesně pomocí tance a přitom intenzivně vnitřně zažívat mystickou příchuť této modlitby. Tehdy mi týdenní kurs nestačil k zapamatování si všech těchto zvláštně znějících slov. Ale modlitba mne okouzlila a tak jsem se ještě několikrát s Douglas-Klotzem nebo jeho německými žáky setkala, abych na jejich kursech hlouběji prožila a pochopila všechny jemné nuance slovních významů, pohybů a zvuků. Rozhodla jsem se také přeložit s přáteli knížku o aramejském otčenáši do češtiny a po asi tříletém úsilí, srovnávání anglického a německého překladu, hledání vnitřního významu slov jejich opakováním, zpěvem a tancováním a konzultacemi s autorem i s odborníky na evangelické fakultě se to povedlo. Díky této knížce a CD i díky kursům, které v Čechách vedly Douglas-Klotzovy žákyně (jednou byl na víkendu v Praze i autor) a v poslední době i já, zná originální aramejské texty Ježíšovy modlitby Otčenáš u nás již několik set lidí.

Když tuto (i jiné taneční meditace z jiných tradic) tancujeme, pracujeme s pozorností upřenou na verše a jejich význam, dále s dechem a nakonec s pohybem. To vše přináší velmi euforické pocity a současně nejde o trans, ale o bdělost v přítomnosti a koncentraci. Na tanec se připravujeme tzv. modlitbami těla - vnímáme, že nejen my, ale vše kolem nás s námi nadechuje a vydechuje jednotlivé verše. Zároveň si při nádechu můžeme uvědomit v sobě jakoby dosud temná místa a prosvětlit je. Potom zpíváme a hledáme tón, který v našem těle nejvíc rezonuje. Všechny pohyby při tanci vycházejí od srdce s touhou, aby se očistilo a připravilo na setkání se světlem, zvukem, vibracemi Jediné skutečnosti.

Vzpomínám si na silný zážitek, když verš "posvěť se jméno Tvé", v aramejštině "netkádaš šmach" pro mne postupně nabyl nových významů: .Pro ilustraci uvádím autorovy verše k těmto Ježíšovým slovům:

Očištění místa, aby Jméno mohlo žít

Soustřeď v nás své světlo - ať je k užitku:
jako paprsky majáku
ukazují cestu.

Pomoz nám v jediném svatém dechu
pociťovat jenom Tebe - to vytvoří svatyni
v nitru, v celistvosti.

Pomoz nám očistit vnitřní prostor
od zaneprázdněné zapomnětlivosti :
tak aby Jméno ožilo.

Tvé jméno, Tvůj zvuk námi může pohnout,
naladíme-li svá srdce jako nástroje
na jeho tón.

Naslouchej jednomu zvuku,
jenž stvořil všechny ostatní.
Tak bude Jméno posvěceno
v tichu.

Jméno sídlí v míru:
ve "vlastní komůrce", svatyni nejsvětější,
pro všechny otevřené a svítící.

To světlo my všichni hledáme jinde
a to nás od nás samých odvádí
ale Jméno
vždy žije uvnitř.

Soustřeď v nás své světlo - ať je k užitku!

Pro mne je Aramejský Otčenáš očistná modlitba, která nás krok za krokem provází na cestě opouštění starého a nepotřebného a stávání se novým. Umožňuje nám prožít naše světlé i stinné stránky a přijmout je. Působením zpěvu a pohybu se dostáváme k prohloubenému vědomí vlastního těla a k pomalejším hlubším rytmům vědomí. Při tanci a zpěvu aramejských slov můžeme pocítit i to, jak Ježíš chápal modlitbu. Svým učedníkům na otázku, jak se mají modlit, odpověděl "bešemi". To může kromě "mým jménem" nebo "v mém jménu", jak to bylo přeloženo do řečtiny, znamenat rovněž: v mém světle, v mém zvuku, v mých vibracích, mým způsobem zkušenosti, v mé atmosféře.

Otčenáš (jeden možný nový překlad z aramejštiny)

Ty, jenž zrozuješ! Otče - Matko kosmu,
soustřeď v nás své světlo - ať je k užitku.

Svou vládu jednoty stvoř teď.
Tvá jediná touha pak s naší působí,
jak ve všem světle, tak i ve všech formách.

Dopřej nám náš denní chléb i vhled - tolik, kolik potřebujeme každý den.

Uvolni lana chyb, které nás svazují,
jakož i my pouštíme z rukou vlákna, jimiž držíme
viny ostatních.

Nedej, aby nás oklamal povrch věcí,
ale osvoboď nás od toho, co nás zdržuje.

Z Tebe se rodí vůle vševládnoucí,
život a síla k činu, píseň, která vše odívá do krásy
a obnovuje se od věků do věků.

Vpravdě - síla těchto výroků -
nechť je půdou, ze které
vyrůstají všechny mé činy: Amen.

Tance jsou zážitkem, který by měl mít příležitost a štěstí zakusit a užít si celý svět.
Doufejme, že tak, jak se tance stále rozšiřují, se to nakonec stane